home
14.11.2023
tady jsitady jsipořád se něco dějeobrázky čtení
VYDANÉ TEXTY

Zpověď socialistického děvčátka

 Jsem listonoška

Ztratila se úcta k předkům

Betlémská hvězda

Okna

Nezemřel ten, kdo žije ve vzpomínkách

Zlá matka cenzorka

Ticho

Nekoukej na ty hodiny a dejchej

Ztracené múzy

Maminka má vždycky pravdu

Hledání

Rozhovor se zrcadlem

Stal se zázrak

Zubařům pacienti neumírají

Slunce zářilo a já taky, štěstím
   
O lidech a zvířatech, nebo je to obráceně?

To se tak říká o ženských, že jsou slepice. Kdákají. To je asi jediné, co spojuje ženy a slepice. A ani ne tak úplně. Slepice kdáká nejvíc a nejhlasitěji hned po tom, co snese vejce. Není to proto, že by chtěla vykdákat do světa tento zázračný čin ale proto, že po snesení vejce trpí jakousi poporodní bolestí. A přírodní zákon jí určuje, že kdákat má chodit daleko od sneseného vejcete, aby predátoři nevěděli, kde to vejce snesla. Proto, když zanáší, musíte to vejce někdy dlouho hledat. Slepice má taky zvláštní vlastnost, jako ještě i jiné druhy ptáků: jakmile je tma, zhasnete, sedne kde je a usne. Chtěla bych mít spánek jako ona.

Nebo taková kráva. To mi vyprávěla moje optometristka, že jeden pán, klient, jí řekl, že má oči jako jeho kráva. Jak tak byl soustředěný na pokyny optometristky, tak v tom tichu místnosti řekl, co mu přišlo jako vhodná pochvala krásy mladé paní. Až když to vyslovil si uvědomil, jak to mohlo vyznít. Okamžitě zčervenal a začal se omlouvat, ale ubezpečoval paní optičku, že nejkrásnější oči mají krávy, tak hnědé, jako má ona. Když mi to říkala, dívala jsem se jí právě také do očí, aby určila, jak daleko mám oči od nosu. Usmála jsem se, přišlo mi to roztomilé. S čímž paní optometristka plně souhlasila. Ale stejně jsme se po vteřince obě rozchechtaly na plný kecky. Ale víme, že se taky říká – kráva blbá, nic neví. Tak to byste koukali kolik toho kráva ví! Jako všechna zvířata má vnitřní hodiny a ví, kdy, kde a co... kráva je velmi dochvilná. Moc dobře slyší a ještě víc ví, co je pro ni přínosem. Jestliže dojde svou ležérní chůzí ke kravínu na přesně daný čas a vy tam nejste s tou solí, nebo nějakou lahůdkou, na kterou vábíte nejen ji ale celé stádo do kravína, jak je zvyklá, tak jste v bryndě. Zavelí čelem vzad, se vám na to pěkně z vysoka vykašle a utíká zase na pastvinu i s celým stádem krav. Zpátky ji jen tak nedostanete. Musíte být dochvilní, jinak jste za krávu vy. A už jste viděli, jak kráva po dlouhé zimě vybíhá a poskakuje blahem do pastvin? Tolik radosti si neumíte ani představit.

A králíci? V králíkárně? Jsou tam zavření a vůbec nic neví o tom, jaká je úroda a kolik šťavnatý trávy máte možnost sehnat. Ó, jak se mýlíte!!! Když jim donesete uprostřed léta sušené, tak to zašlapou a nežerou. Chtějí svoje. Vydupou si vlastní žrádlo, za cenu mladých. Neporodí je.

A třeba koza. Říká se o ženských, že jsou kozy. No, nevím přesně, o kterou vlastnost tu jde. Jo, koza chodí, nazdařbůh po dvorku. Tu uždibne, tam se otřepe, tady stojí jako zmrazená. To, snad. Taky prý sežere všechno. To je sice pravda, ale je to potvora, vyčůraná.  Když má, co potřebuje, nepoleze vám nikam. Bude spokojená a ještě hlídá jako pes. Nesnáší cizí lidi, nebo zvířata. A často má své dny a opravdu sežere kde co. A že smrdí? Potřebuje třikrát denně péči o chlívek, místo slámy seno a často česat, nebo hladit. Ona nemůže za to, že příroda jí dala pižmo pach, aby jí nelovili vlci a nám to nevoní. Že.
 

Obzvláštní povídání bych věnovala ovcím. Jsou bezproblémové, trpělivé a pro mě moc krásné. Nenašla bych na nich vážnou vadu. Taky ani mezi lidskými přirovnáními toho o ovcích moc negativního není. Jen snad že jdeme jako ovce... a ano. Ovce jdou jedna za druhou, jenže si věří. A lidé často jako ovce jdou, ale kdo, komu věří? Ovce si věří a tak také fungují, že se vzájemně ochrání a najdou dobrou pastvu. Což se u lidí dá říct jen o pastvě... Ovečky jsou vděčné za málo, umí se chovat jako cvičený pejsek a pamatují si jako sloni, kdo a kdy jim co učinil. Vím moc dobře, že ovečky se chovají také pro maso. No a tady je dost problém. Ovečka má čtvercové panenky v očích. Vypadají už tak jako nešťastné... Ovce taky ví dopředu, že jde na smrt. A beká. Těžko zabít ovci... Bolí z toho srdce.  No, a to mi nabíhá myšlenka na krocana. Velmi zdravé maso, ale kdopak ví, jak vlastně krocan žije? Jestli mezi drůbeží je někdo mlsný jako koza, tak je to krocan. Ten si do zobáku jen tak nezobne nějaký zrno! A proto má tak dobré maso. Vlastní mlsností se odsoudil k osudu sepsanému ve zdravých kuchařkách. Leč, mnohé zdravě se stravující možná překvapí, že baští pavouky a klidně si sezobnou myšičku či žabičku. Barvu krku a laloku si mění podle počasí a někdy i nálady. Tady bych občas připomněla některé muže, kteří se natřásají na viditelném místě a ukazují svou mužnost. To by sedělo. To jsou krocaní námluvy. No, na ženy to příliš nezabírá. Myslím, že to má spíše opačný účinek. Také krocaní chlap je ten, kdo žije sám, potuluje se plodí, ale nestará se.  A ještě je háklivý na počasí a prostředí. Takový desetikilový ptáček nemocňáček. Tak jako opravdický krocan z řádu hrabavých čeledě bažantovité.

No a abychom to uzavřeli, i zvířena bohulibá někde bydlí. V kurníku slepice. Víte, kolikrát vyslovíte denně kurník! Když něco nejde, když nejede autobus, když klopýtnete... nojo, je to kurník. Tedy ...jaké to vlastně je? Hřady pro slípky, kukaně pro vejce... na zemi ho... ehm. Výkaly. Aha! Tak kvůli tomu trusu kurnik! Toto jsme si vysvětlili. Ale co chlívek? Vždyť kdysi lidé spávali ve slámě se zvířaty! Jednak se chránili před zimou a jednak zvířata jim nesla obživu, byla pro člověka životně důležitá! Proč teď dětem říkáme, že mají chlívek?? Chytré dítě by se pyšně vzedmulo a řeklo: ahá, mami, tak tobě jsem obživou, něčím, bez čeho nedokážeš být! Tak tady na mě nekřič.

Taky rádi používáme slovo hnízdo. Hnízdečko. To tedy pardon! Tak tohle, kdyby mi doma řekli, tak je vyhubuju. Dost často jsou hnízda ptáků i některých hlodavců něčím, po čem asi netoužíte. Často nemají ani střechu. Vlaštovky slinami a blátem staví báně, díra v hliněné stěně ledňáčků a břehulí, voskové hnízdo vos a sršňů, houpající se hnízdo vrány ve výšce stromů nebo hnízdo chudáčka skřivánka na holé zemi v poli s obilím. Takže, lidé, přátelé, s těmi obraty slovními, ohledně života zvířat, přece jenom opatrně. Někdy se v lese, v pralese, na savaně, případně jiné divoké přírodě, chováme jako lidi. Ale tam jsme MY na návštěvě, chovejme se tedy jako zvěř.

Akorát by mě zajímalo, jak to mají ta zvířata…, myslíte že říkají, že smrdíš jako hokejista, máš doma bordel jako ve městě, nebo že ti zamilovaní tuleni půjdou do baráku?
 

 
Text a ilustrace: Eva Rydrychová
* * *
  
























































































































První zleva Vladimír Vondráček
Internetový portál pro všechny krajany
český dialog