EVOLUČNÍ REVOLUCE, ABSOLUTNĚ ANI NÁHODOU BY VÁS TO NENAPADLO
Taková obyčejná hořčice. V kelímku si pěkně hoví. No
obyčejná nebyla. Byla kremžská. A čokoláda??
Kvalitní! Z Belgie!!! Ze speciálního obchodu!
Jenže! Dějí se různé věci. Příroda je všude. I ve třeba Vašem špajzu.
Vloudili
se mi do bytu moli. Já netvrdím, že mám doma 1000%
pořádku, ale - tohle??? Nevycházím z údivu,
co příroda dovede.
Jak to vlasně všechno bylo:
V půli
června se naším domovem stala chata.
Panelákový byt jen pouhým místem k
praní prádla a občasné koupeli. Určitě jsme
nechodili do špajzu. Chyba!
V podzimních dnech nám nezbylo, než přijet zpět do paneláku. Tam nás čekalo překvapení: 100 plus....
. Po otevření špajzky se vyrojili motýlci. Sto a
více. Vzhledově velmi krásní. Už tam měli svůj
svět. Byli to Moli. Vylétli překvapení ven do
nových prostorů celého našeho bytu. Ještě
že máme jen 2+1! No nic, říkám si, kupujíc
ještě v ten den levandulový olejíček, spreje a
lapače na všechny kouty k vypuzení motýlků. A taky
jsme si koupili první den rychlou večeři - párky.
Tak
ohřeju párky, podám rodině co kdo má rád.
Kečup dceři, křen manželovi, syn nechce nic. Kremžskou hořčici jen mě.
Sedám si ke stolu, kyž mi děti povídají: "Mami, se
ti ta hořčice ňáko hejbe... ". Je to dítě, které
mě rádo dráždí, tak to neřeším, ale
brouka mi do hlavy zasadilo. Tedy si nasadím brýle.
A!! Hle!!!!!
Mělo
mé dítě pravdu:! V Kremžské hořčici se to
hemží larvami! Fujtajxl...ble...velebnosti, jdu blejt...
ještě že jsem poslední, kdo chtěl začít
jíst...!!! Patřím mezi lidi, který ledasco
překousnou a není mi jen tak zle. Ale toto?
Nevečeřím, ba ani nespím... jak se tohle mohlo
stát? Moje domácnost prolezlá červama? Panebože,
co jsem komu udělala, hlavně ať nikdo nepřijde na
návštěvu.
Moli
patří do paneláku úplně stejně jako
instalatér, nebo domovník. Buď přijdou nečekaně, nebo
přijít musí.
U
nás přijít museli. Ve špajzce zbylo dost mouky,
těstovin a sušenek. Když to všechno pojedli, nezbylo než
vzít za vděk tím, co je. Zavření ve špajzu
si tedy stvořili za ty tři měsíce vlastní svět a v
něm provedli evoluci.
A
tak hned ráno po našem návratu letělo
všechno jídlo ze špajzu, bez rozdílu do
pytlů. Odvezla jsem to do veterinární kliniky,
možná nějací papouškové si alespoň trochu v
klecích zaloví. Ale vyhnali mě. Tak nezbylo než to
dát do kompostu na chatě.
Takže
se zamyslím - a všechno ve špajzu jsem zabezpečila
do uzavřených nádob, nebo už napřes rok raději
odvezu s sebou na chatu.
Něco
také naprosto neuvěřitelného se nám stalo na
vandru. V úplně jiném roce, než předešlé
vyprávění!
Byla
jsem na jaře v Belgii. Nakoupila čokolády, právě na
takové akce jsou výborným doplňkem
peripetií vandráků. Ale,opět, hle! Belgie? Nikde
není jistota.
Na
jistém českém kopci, po jistém
guláši z konzervy, za mírného
mrholení a silného větru, vybalím
vítězoslavně Výbornou Belgickou čokoládu,
přímo z Belgie. A jak praví nepsaná etiketa
vandráků, nejprve dáme dětem, pak hostům a
poslední si vezme dávající. Tento rok s
námi byla kámoška, co jedla jen BIO, masu se
spíše jen vyhýbala, než že by byla
vegetariánka. Ta jako první dojedla svou konzervu
kukuřice s vařeným vejcem k obědu, s naším
údivem k nezvyklé kombinaci a pravila: "Evi, ta
Belgická čokoláda má asi vadu..." byla
náš host a nechtěla asi působit hned prudérně. A
já věděla, že má na všem mouchy, mávla jsem
jen rukou. Ale v momentě, kdy dílek čokolády do
úst vkládalo dítě, vyplácla mu jej z ruky a
křikla: "červi!" A opravdu. Byla to Výborná
Belgická čokoláda s křupinkami. Leč už jí bylo
víc jak půl roku. V křupinkách už se líhli
červíci. A pak byla děsná legrace. Opravdu!
Kamarád si nacpal do úst už dva dílky. A
náhle plival, otíral si ústa tím co měl..
rukávem, lžicí škrábal, trávou...
leč neblinkal. Ale prskal jako starý kocour. Dodnes žije. Děti
házeli Výbornou Belgickou čokoládu do
dálky, manžel se smál, já hledala brýle....
A když jsem našla brýle, uviděla jsem maličké
červíky v křupinkách té čokolády.
A
tak jsme zbytek té Výborné Belgické
Čokolády z dálky vhodili do místního
odpadkového koše, kdesi na jakémsi vysokém
kopci a rychle šli vandrem. Aby náhodou nás
červíci nehledali. A pokud žijí, běhají po
okolí jakéhosi vysokého kopce dodnes.
Absolutně,
ani náhodou, nikdy v životě, by mě nenapadlo, že hořčice ze
supermarketu , či Výborná Belgická Čokoláda
by mohla být oblíbenou líhní Molů
šatních. Leč - neznám všechno. Určitě
neznám život Molů. Ale dodnes máme v rodině pro
špatné věci název: "Výborná
Belgická Čokoláda". A když děti chtějí
potrápit jen mě, říkají, že - se mi hejbá
hořčice. Smějeme se. Byli to obyčejní červíci z
čokolády a hořčice, tedy asi bychom se neotrávili.
Nakonec v Japonsku už mají něco jako lednice na chov červů.
A pravda
je, že červi na rozdíl od krav neprodukují metan,
ničící ozonovou vrstvu. A přitom nám jsou
schopní dát tolik bílkovin a proteinů, jako
kráva. Jde jen o mentalitu stravování.
Budoucnost je právě v červících, kteří jsou
čistí, baští jen tu mouku, nebo hořčici, kterou
jim dáme.
V
jiných zemích mají brouky i červi za lahůdku. Jen
u nás doma však víme, co znamená
výrok "Výborná Belgická Čokoláda". |
|