home

obrazkytady jsico me zajimaco me zajima
EVOLUČNÍ REVOLUCE, ABSOLUTNĚ ANI NÁHODOU BY VÁS TO NENAPADLO
 Taková obyčejná hořčice. V kelímku si pěkně hoví. No obyčejná nebyla. Byla kremžská. A čokoláda?? Kvalitní! Z Belgie!!! Ze speciálního obchodu!
 Jenže! Dějí se různé věci. Příroda je všude. I ve  třeba Vašem špajzu.
Vloudili se mi do bytu moli. Já netvrdím, že mám doma 1000% pořádku, ale - tohle??? Nevycházím z údivu, co příroda dovede.
Jak to vlasně všechno bylo:

V půli června se naším domovem stala chata. Panelákový byt jen pouhým místem k praní prádla a občasné koupeli. Určitě jsme nechodili do špajzu. Chyba!

V podzimních dnech nám nezbylo, než přijet zpět do paneláku. Tam nás čekalo překvapení: 100 plus.... . Po otevření špajzky se vyrojili motýlci. Sto a více. Vzhledově velmi krásní. Už tam měli svůj svět. Byli to Moli. Vylétli překvapení ven do nových prostorů celého našeho bytu. Ještě že máme jen 2+1! No nic, říkám si, kupujíc ještě v ten den levandulový olejíček, spreje a lapače na všechny kouty k vypuzení motýlků. A taky jsme si koupili první den rychlou večeři - párky.
 Tak ohřeju párky, podám rodině co kdo má rád. Kečup dceři, křen manželovi, syn nechce nic. Kremžskou hořčici jen mě. Sedám si ke stolu, kyž mi děti povídají: "Mami, se ti ta hořčice ňáko hejbe... ". Je to dítě, které mě rádo dráždí, tak to neřeším, ale brouka mi do hlavy zasadilo. Tedy si nasadím brýle.
A!! Hle!!!!!

 Mělo mé dítě pravdu:! V Kremžské hořčici se to hemží larvami! Fujtajxl...ble...velebnosti, jdu blejt... ještě že jsem poslední, kdo chtěl začít jíst...!!! Patřím mezi lidi, který ledasco překousnou a není mi jen tak zle.  Ale toto? Nevečeřím,  ba ani nespím... jak se tohle mohlo stát? Moje domácnost prolezlá červama? Panebože, co jsem komu udělala, hlavně ať nikdo nepřijde na návštěvu.

 Moli patří do paneláku úplně stejně jako instalatér, nebo domovník. Buď přijdou nečekaně, nebo přijít musí.

 U nás přijít museli. Ve špajzce zbylo dost mouky, těstovin a sušenek. Když to všechno pojedli, nezbylo než vzít za vděk tím, co je. Zavření ve špajzu si tedy stvořili za ty  tři měsíce vlastní svět a v něm provedli evoluci.
 A tak hned ráno po našem návratu letělo všechno jídlo ze špajzu, bez rozdílu do pytlů. Odvezla jsem to do veterinární kliniky, možná nějací papouškové si alespoň trochu v klecích zaloví. Ale vyhnali mě. Tak nezbylo než to dát do kompostu na chatě.
 Takže se zamyslím - a všechno ve špajzu jsem zabezpečila do uzavřených nádob, nebo už napřes rok raději odvezu  s sebou na chatu.

 Něco také naprosto neuvěřitelného se nám stalo na vandru. V úplně jiném roce, než předešlé vyprávění!

 Byla jsem na jaře v Belgii. Nakoupila čokolády, právě na takové akce jsou výborným doplňkem peripetií vandráků. Ale,opět, hle! Belgie? Nikde není jistota.
  Na jistém českém kopci, po jistém guláši z konzervy, za mírného mrholení a silného větru, vybalím vítězoslavně Výbornou Belgickou čokoládu, přímo z Belgie. A jak praví nepsaná etiketa vandráků, nejprve dáme dětem, pak hostům a poslední si vezme dávající. Tento rok s námi byla kámoška, co jedla jen BIO, masu se spíše jen vyhýbala, než že by byla vegetariánka. Ta jako první dojedla svou konzervu kukuřice s vařeným vejcem k obědu, s naším údivem k nezvyklé kombinaci a pravila: "Evi, ta Belgická čokoláda má asi vadu..." byla náš host a nechtěla asi působit hned prudérně. A já věděla, že má na všem mouchy, mávla jsem jen rukou. Ale v momentě, kdy dílek čokolády do úst vkládalo dítě, vyplácla mu jej z ruky a křikla: "červi!" A opravdu. Byla to Výborná Belgická čokoláda s křupinkami. Leč už jí bylo víc jak půl roku. V křupinkách už se líhli červíci. A pak byla děsná legrace. Opravdu! Kamarád si nacpal do úst už dva dílky. A náhle plival, otíral si ústa tím co měl.. rukávem, lžicí škrábal, trávou... leč neblinkal. Ale prskal jako starý kocour. Dodnes žije. Děti házeli Výbornou Belgickou čokoládu do dálky, manžel se smál, já hledala brýle.... A když jsem našla brýle, uviděla jsem maličké červíky v křupinkách té čokolády.
 A tak jsme zbytek té Výborné Belgické Čokolády z dálky vhodili do místního odpadkového koše, kdesi na jakémsi vysokém kopci a rychle šli vandrem. Aby náhodou nás červíci nehledali. A pokud žijí, běhají po okolí jakéhosi vysokého kopce dodnes.

 Absolutně, ani náhodou, nikdy v životě, by mě nenapadlo, že hořčice ze supermarketu , či Výborná Belgická Čokoláda by mohla být oblíbenou líhní Molů šatních. Leč - neznám všechno. Určitě neznám život Molů. Ale dodnes máme v rodině pro špatné věci název: "Výborná Belgická Čokoláda". A když děti chtějí potrápit jen mě, říkají, že - se mi hejbá hořčice. Smějeme se. Byli to obyčejní červíci z čokolády a hořčice, tedy asi bychom se neotrávili. Nakonec v Japonsku už mají něco jako lednice na chov červů.

A pravda je, že červi na rozdíl od krav neprodukují metan, ničící ozonovou vrstvu. A přitom nám jsou schopní dát tolik bílkovin a proteinů, jako kráva.  Jde jen o mentalitu stravování. Budoucnost je právě v červících, kteří jsou čistí, baští jen tu mouku, nebo hořčici, kterou jim dáme.
V jiných zemích mají brouky i červi za lahůdku. Jen u nás doma však víme, co znamená výrok "Výborná Belgická Čokoláda".
vandr


Sránky již neexistují
vandr
krajina
Aktualizováno: 1.10.2021